Hanna

Progresívna super-réžia, koulervoucí chemi-soundtrack a pohľadná herecká extraliga versus priemerný béčkový scenár. Hanna mohla byť najzaujímavejšou akčnou peckou roka, keby sa niekto unúval ju spevniť adekvátne zaujímavým príbehom. Tento nie je o nič lepší, než mala napr. Salt. I tak ale cool dynamický zážitok. Ak chcel Cruise nakopnúť M:I sériu, mal Ghost Protocol zveriť Wrightovi! (08.07.2011)

Náběh skoro až k fetišismu, jak Wright rád používá pomalé, detailní záběry (zejm. obličejů) a "otáčivou kameru"... Saoirse mile překvapila, nejvíce si ale odnáším po hudební stránce - Chemical Brothers a jejich breakbeatové/elektro OST je zatím bezesporu jednou z nejlepších filmových CD placek tohoto roku! Díky ČSFD za (další atmosférickou) předpremiéru... P.S. Jeden z filmů, které utečou mrknutím oka. (23.06.2011)

Wright vzal modrou tužku a namaloval hrušku. A pod hruškou halíř - sláva, osobitý malíř..! Béčková zápletka oblečena do audiovizuálně stylového kostýmu, u kterého nebylo důležité, jestli je pohodlný, ale aby dobře vypadal a co nejvíce se lišil od ostatní konfekce. Hanna však mé srdce minula a nevím, jestli ji dám ještě někdy šanci ke druhé střele - leda že by v crossoveru střílela po té, co má na konci křestního jména ještě písmenko "h", protože hýká pro portfolio strýčka Disneyho.. A k tomu malíři - talent bezesporu má, ale příště si musí ke svému obrazu vybrat nějaké sofistikovanější téma, než je hruška.. (14.05.2012)

Jako fanouškovi Joea Wrighta mi spadl pořádný kámen ze srdce. Po překvapivě průměrném Sólistovi totiž konečně dokazuje, že nepotřebuje k ruce jen britskou historii a že i scénář "na zakázku" dokáže na plátno převést s elegancí a pořádným nábojem. Hanna umí být chladná a odtažitá jako finská divočina, ale během pár vteřin přepnout a najednou být zcela osobní a rozpálená napětím. V kombinaci s dospívající perfekcionistkou Saoirse Ronan a rytmem soundtracku od Chemical Brothers vzniká jen těžko opakovatelný zážitek. 85% (13.07.2011)

Wright příjemně překvapuje po stránce akce, která si v kombinaci výtečné kamery, choreografie a energického OST (Chemical Brothers jedou!) bez problémů vytírá řitní otvor i s bayovskými plechovkami. Avšak jakmile dojde na příběh, začne Hanna odkrývat jednu slabinu za druhou, přičemž všudypřítomné příběhové vakuum bolí hlavně v prostřední třetině, kdy ústřední hrdinka poznává "normální život" a která příběh absolutně nikam neposouvá, ani ho neobohacuje. Symbolický závěr, jenž se snaží udělat z tupé béčkové rubanice "něco navíc", už je pak vyloženě k smíchu, a to nemluvím o některých vizuálních exhibicích, s nimiž by měl pan Wright už skutečně táhnout někam do videoklipu. Estetika je jedna věc, kompoziční onanie druhá. A v Hanně toho prvního naneštěstí mnoho není. A to mě holt vytáčí ještě víc, než Wrightova snaha tvářit se za každou cenu umělecky. (26.06.2011)